Starověcí Egypťané

Stěžejním úkolem egyptské astronomie bylo předvídat opakující se velké životodárné povodně na řece Nil. Egypťané spojovali tuto přírodní událost s východem hvězdy Sirius - nejjasnější hvězdy nočního nebe.

Sirius byl každoročně poprvé spatřen v období, kterému se říkalo "ahket", což byla doba mezi červnem a zářím, kdy se Nil pravidelně vyléval z koryta. Polohu chrámu zasvěceného okřídlené bohyni zrození Eset je spojena s bodem heliaktického východu hvězdy Sirius. Heliaktickým východem se rozumí východ hvězdy na východním obzoru při svítání.

Rané kalendáře

Starověcí Egypťané dělili rok na 12 měsíců po 30 dnech (plus ještě dodatečné dny, tzv. "toulavé dny"). Každý měsíc byl rozdělen do tří desetidenních "dekád". Egypťané odhalili, že heliakticky vycházelo v první dekádě každého měsíce 36 hvězd nebo souhvězdí.

Tyto hvězdy neboli "dekany" se mohly díky své známé poloze používat pro stanovení času (v noci) nebo data slunečního roku. Egypťané tedy vytvořili hvězdné mapy, tzv. diagonální hvězdné kalendáře. Ty se poprvé objevily na víku rakví v první přechodné době (ta zahrnuje sedmou, osmou, devátou, desátou a většinu jedenácté dynastie). Mohli je tak používat mrtví. Propracovanější verze se objevovaly později v dobách Nové říše obyčejně na stropech v hrobkách.

Hvězdný strop hrobky Ramesse VI. zobrazuje bohyni nebes Nút. Ta je zachycena v poloze, kdy se rozpíná nad nehybnou sférou, o níž se tehdy tvrdilo, že v ní jsou napevno uchyceny všechny hvězdy. Nút se také nachází jinde, například na stropě chrámu bohyně Hathor v Dendeře. Zde se zase rozpíná nad znameními zvěrokruhu uspořádanými do posloupnosti pro nás neobvyklé. Ve střešní kapli stejného chrámu se nachází kruhový zvěrokruh - unikátní v Egyptě (originál je nyní umístěn v Louvru). Zvěrokruh v této verzi, ve které ho dnes dobře známe, vyvinuli Babyloňané a Řekové.

Dendera je s hvězdářstvím spojena i jinak. Nápisy v chrámu popisují slavnostní ceremonii, tzv. "natahování provazu", ve které faraon napnul provaz mezi dva účastníky ceremonie, aby srovnal základy "Býčí nohy", tj. souhvězdí, které dnes známe jako Velký vůz (Velká medvědice).

Uspořádání hvězd

Vysoko nahoře uvnitř Velké pyramidy je Králova komnata. Z její severní a jižní stěny vycházejí dvě úzké chodby, které vedou ven, obklopeny po celé své cestě masivní stavbou pyramidy. Archeologové se zprvu domnívali, že se jedná o symbolické ventilační šachty pro duši pohřbeného faraona Chufea (Cheopse), ale v současné době se tento názor mění.

Je totiž známo, že za časů, kdy se pyramida stavěla, byla severní šachta namířena na hvězdu Thuban v její nejvyšší poloze na nebi, zatímco jižní šachta sledovala tři hvězdy, které tvořily pás souhvězdí Orionu.

Nebeská cesta

Starověcí Egypťané věřili, že v Orionu sídlí bůh Usir, který řídil cyklus zrození, života, smrti a vzkříšení. Egyptské prameny hovoří o Thubanu jako o jedné z nehynoucích hvězd; tím vyjadřovaly fakt, že nikdy nezapadá. Zemská rotace a naklonění její osy totiž způsobuje, že tyto tzv. cirkumpolární hvězdy se nacházejí na obloze poblíž nebeských pólů, tj. míst, kolem nichž se "otáčí" nebeská kupole. Egypťané věřili, že duše zemřelých faraonů cestovaly k těmto hvězdám a do souhvězdí Orionu, aby potom ovládaly pohyby nebeských těles. Takže nyní se zdá, že šachty byly postaveny proto, aby mohla duše faraona podnikat nebeské výlety.

Propojení mezi Velkou pyramidou a souhvězdím Orion bylo některými autory až nereálně zveličováno, takže předkládali k úvaze, že určité pyramidy v Gíze byly postaveny do formace připomínající uspořádání hvězd v souhvězdí Orionu. Kritici však namítají, že tento návrh nepočítá s ostatními pyramidami, které by do tohoto schématu nezapadaly.

Zde přichází Slunce

Starověcí Egypťané se domnívali, že síla stvořitele - boha Ra - pohání sluneční kotouč, Aton. Jeho největším pomníkem je snad chrámový komplex Karnak u starověkých Théb, v oblasti poblíž dnešního Luxoru.

Karnak leží na východním břehu Nilu a během Střední a Nové říše se rozvinul ve středisko kultu místního boha Amona, který povýšil na "krále všech bohů". Karnak byl zasvěcen bohovi jménem Amon-Ra; tím byl Amon propojen s bohem Slunce. Komplex sestává z Velkého chrámu, který je obklopen menšími stavbami. Všechny jsou potom obehnány zdí, která ohraničuje areál o velikosti přes 1 km čtvereční.

Během šestnácti století, po která byl komplex přestavován a rozšiřován, byla vždy respektována velká osa, která protíná jako nůž celé jeho území. Zdá se, že musela být něčím důležitá. Ale čím?

Směrem, kde vychází Slunce

Zpočátku se myslelo, že mířila na bod západu Slunce v období letního slunovratu. Někteří vědci však namítali, že by byl pohled na zapadající Slunce zakryt blízkými kopci. Hádanka si musela na své řešení počkat až do 60. let 20. stol., kdy ji odhalil astronom ze Smithsonova Institutu, Gerald Hawkins.

Hawkins se zamyslel nad tím, jestli by nemohl směr osy ukazovat na druhou stranu - na východ. A ačkoli výhled na východ v tomto posvátném komplexu zakrývala hala pro festivaly, objevil nedaleko tímto směrem kapli věnovanou "Ra-Hor-Akhty" (bohovi východu Slunce, Skvělému Slunci na horizontu).

Nová matematika

Hawkins vypočítal, že osa byla orientovaná směrem, který odpovídá východu Slunce v čase zimního slunovratu v r. 2 př.n.l.. Ale i tak nebyl z kaple jasný výhled na východ Slunce. Dalším zkoumáním byla odhalena horní kaple, Horní pokoj Slunce, která byla zasvěcena Ra-Hor-Akhty a obsahovala obrázek faraona, který poklekal na jedno koleno a byl obrácen směrem k otvoru, odkud mohl mít krásný výhled na obzor.

Na druhém břehu Nilu, naproti Karnaku, stojí dvě 18 m vysoké sochy, které Řekové nazývali Memnonovy kolosy. Jedna z nich během zemětřesení v r. 27 př.n.l. praskla. Od té doby vydávala při východu Slunce podivné zvuky (Slunce zahřívalo křemencovou skálu, z níž byla socha vyrobena, a ta se vlivem tepla rozpínala).

Řečtí turisté ji považovali za proroka a hromadně se k ní sjížděli. Hawkinse zjištění, že oba kolosy jsou pozůstatky zádušního chrámu zasvěceného bohu Ra-Hor-Akhty, povzbudilo a vypočítal, že sochy byly tváří obráceny k místu, kde vycházelo Slunce během letního slunovratu. Thébská dynastie zjevně oslavovala boha Slunce v ascendentu.