Mechanismus z Antikythéry

Tento neobyčejný objev nám dovoluje podívat se, jak technicky pokročilí byli naši předkové a jak v té době chápali nebesa.

Mechanismus z Antikythéry, jak se mu dnes říká, ležel až do svého objevu v r. 1900 v potopené řecké lodi na dně Středozemního moře po dlouhých 2000 let. Potápěči hledající mořské houby narazili na tento vrak u skalnatého ostrůvku Antikythéra, když se chtěli ukrýt před bouří. Neuvěřitelný význam tohoto objevu byl zpočátku přehlédnut a nebyl by dokonce ani odhalen, kdyby dřevo, které chránilo mechanismus, neztrouchnivělo a nepopraskalo. Toho si všimli zaměstnanci muzea, a ti si také ihned uvědomili, že mají v rukou něco velmi zvláštního.

Od té doby vymysleli vědci spoustu teorií, k čemu se mechanismus z Antikythéry původně používal. Ovšem až v 70. letech 20. stol. objevili pomocí RTG paprsků, co se skutečně skrývá pod povrchem ciferníků na bedýnce. Na RTG snímcích byly jasně vidět detaily vzájemně propojených soukolí. Ozubená kola byla ručně vyřezána z bronzového plechu a měla mezi 15 a 223 trojúhelníkovými zuby. Ciferníky umístěné na zadní a přední straně bedýnky dávaly jasně najevo, že zařízení bylo určeno pro astronomické účely. Přední ciferník byl označen egyptským kalendářem (12 měsíců, 365 dní) a obsahoval vnitřní pohyblivý kroužek se symboly řeckého zvěrokruhu, takže uživateli umožňoval rekalibraci během přestupných roků.

Předběhl svou dobu

Tvrdí se, že tento ciferník měl tři ručičky. Jedna ukazovala datum a další dvě ukazovaly polohu Slunce a Měsíce. Na snímcích byl vidět také mechanismus, který se zřejmě používal k zobrazování fází Měsíce. Ciferník představoval tzv. parapegmu neboli astronomický kalendář, který informoval o východu a západu určitých hvězd.

Tyto hvězdy jsou na mechanismu vyryty i jinde, takže si uživatel mohl potvrdit a dále rozšířit zjištěné informace i z jiné strany. Všechny tyto funkce jsou pozoruhodné, ale když si navíc uvědomíme, že na druhé straně mechanismu se nacházely ještě dva ciferníky, začnete pomalu chápat, jak technicky vyspělý mechanismus z Antikythéry skutečně byl.

Vnitřní pohon

Ciferníky na zadní straně mechanismu jsou umístěny těsně jeden na druhý. Horní ciferník tvoří spirálu, jejíž každá otáčka je rozdělena do 47 částí. Celkově je na tomto ciferníku 235 dílů, které označují měsíce 19letého Metonova cyklu. Ve středu tohoto ciferníku je menší ciferník, který zobrazuje novější a delší 76letý Kallipův cyklus. Oba cykly jsou známé svým použitím při sestavování kalendářů. Spodní ciferník tvoří také spirálu, ale každá její otáčka je rozdělena do 223 částí. Tento ciferník zobrazuje cyklus zatmění saros. Uvnitř ciferníku s periodou saros se opět nachází malý vnitřní ciferník, který tentokrát zobrazuje 57letý cyklus exeligmos.

Mechanismus uvnitř bedýnky, který všechny ciferníky a ručičky pohání, je stejně impozantní jako vnější mechanismy. Technologie uvnitř tohoto neuvěřitelně pokročilého astronomického zařízení bývá přirovnávána k hodinovému strojku ze 14. stol. JE jasné, že starobylí řečtí astronomové byli mnohem vyspělejší, než jsme si mysleli.